V Číně vznikla Korona,

potom začla pohroma.

Pohroma se šířila,

mnoho lidí zabila.

Evropa se hroutí,

lidé se dost rmoutí.

Zavíraj se hranice,

města, školy, dálnice.

Dezinfekce hnedka došla,

mýdel, roušek je jen troška.

Potom školy zavřely,

proto ležím v posteli.

Máma mě však nutí,

úkoly psát s chutí.

Já jí říkám: „PRÁZDNINY“,

štve mě nejvíc z rodiny.

Jestli to bude trvat dlouho,

zkrátí nám to letní volno.

Evropa je snad dost silná,

její krása je nesmírná.

Věřím, že se uzdraví

a přivítá zas výpravy.

Můj čas s knihou, není dlouhý.

Dnešní verš je, velmi skoupý.

Před létem jsem nečetla,

máma mi to vyčetla.

Tak jsem našla After knihu,

díky níž mám na čele rýhu.

A teď ze srdce můžu říct,

že knížky mají velký vliv.

V létě díky knížce After,

poznala jsem síly laughter.

Nejen to nám nabízí,

lásku, smutek pobízí.

Proto já mám ráda knížky,

porážejí všechny mřížky.

Prázdniny mi rychle plynou,

v dlaních s mojí milou knihou.

Každé ráno, když se vzbudím,

na knihu už z dálky hledím.

Nasnídám se, vezmu knihu,

shodím z mysli všechnu tíhu.

Sestra se mě vyptává,

že se často nestává,

abych měla knihu v ruce.

Děje se to jednou v roce.

Ponořím se do děje,

vyskytla se naděje,

že tu knihu brzy dočtu,

ještě v tomhle letopočtu?

Sedím doma na posteli,

vtom se dveře otevřely,

máma na mě křičí:

,,Objevili se tu lupiči!“

Svoji knihu popadám,

o milost je požádám.

Stará paní v čepici či v kukle,

zběsile na mě hukne:

,, Dej tu knihu rychle sem

nebo zaplatíš strašným způsobem!“

Moje máti zezadu ,

žene ji na zahradu.

Vtom se Baryk objeví,

nám se hnedka uleví.

Chňapl ji za nohavici,

paní leží v nemocnici.

Teď jí čeká velký výslech,

však neloupila ve zlých úmyslech.

Jenda už se tluče po palici,

poznal starou knihovnici…

Moc dlouho měl doma knihu,

byla to Válka Severu proti Jihu.

Tenhle čtenář zapomnětlivý,

nebude už příště vznětlivý…

Domluví i svojí máti,

že návštěvy má k nim zváti. 

Dneska ráno probouzím se,

s chutí přečíst další list.

Knížky mojí oblíbené,

kterou včera začala jsem číst.

Když otevřu moji stránku,

 na které jsem skončila.

Zaberu se do příběhu,

jako kdybych nebyla.

Máma na mě marně volá,

ať jdu pomoct s obědem.

Já však ale v knížce hledám,

co ten hlupák vyvede.

Na mobilu snaží se mi dovolat,

kamarádka z Ostravy.

Doufám, že to chvíli počká,

mám velmi zvláštní obavy.

Když četla jsem si poslední stránky,

bylo to jak z pohádky.

V knížce dopadlo vše jak mělo,

líbilo se mi, co se v knížce dělo.

A teď s vámi rozloučím se,

musím pomoct s obědem.

Už se těším po obídku,

na novou knihu s novým dějem.

Letní prázdniny - krásný a pohodový čas, 

jen abych to stihla včas.

Vysvědčení je to tam, 

a já se vracím k poetickým větám.

Čtyři knihy, jeden příběh,

zapomínám na nádech, výdech.

Příběh, který ztvárnila Anna Todd, 

je snad nejlepší kniha všech dob.

Landon, Hardin nebo Tessa,

atmosféra nikdy neklesá… 

Romantické drama pro mladé i staré, 

nenávist i láska trvající neustále.

Dočítám poslední stranu,

utírám slzy a z postele plná dojmů vstanu.

Půlka prázdnin je už za mnou,

sebral mi ji příběh s láskou mladou.

Moje čtení

je moje snění.

List za listem otáčím,

proto se vždy zamračím.

Není knížka, která listy nemá.

Není knížka, co se v ní příběh skrývá.

Není příběh bez děje.

Co se zase ukryje?

Není listů bez něžných vět.

Co se zase uděje?

Děj a řádky taky hltám

jak hvězdné mraky...

Evropou se virus šíří,

do našich měst taky míří.

Každou školu zavřeli nám,

co celý den dělat mám?

Zabít nudu nějak musím,

svoji další knihu zkusím.

Čtu si třetí hodinu,

 šokuju tím rodinu.

Napínavé vyprávění s ghůly,

nepřeruším přece v půli.

Už prožívám dvanáctý díl,

u čtrnáctého mě čeká cíl.

Jak korona-virové prázdniny plynou,

budu ještě hledat knížku jinou.

Těžko se mi spojuje,
co  cestu k čtení buduje.
Pro radu bych zašel třeba k vědmě,
jak ke knihám přistupovat odpovědně.

Než k četbě knížky zasednu,
často obočí své nadzvednu.
Ale když zaujme mne
a má děj dobrodružný,
cítím potom, jak odvážný
jsem, smělý, mužný.

Přiznám se i bez nucení,
že přes zimu až do jara,
hltám knihy s hrdiny od Foglara.
Nad dobrou knihu není

a to se taky ceni!

Můj čas s knihou začíná,

když zvolna oči otvírám.

Když se ráno vzbudím, tak se dosti nudím,

Večer do křesla sednu si

a knihu k tomu vezmu si.

Ke čtení uvařím si čaj,

aby mě hezky do rukou hřál.

Otevřu knihu, začnu číst

a hlavní hrdina může žít.

Dychtivě hltám řádek po řádku

kolem sebe mám spoustu nepořádku.

Mamka mě zavolá, že musím jít,

hlavní hrdina mě však nenechá odejít.

S knihou bych strávila celý den,

neb být stále s knihou je můj sen.

Celý den myslím na závěr knihy.

Jak dopadne život hlavního hrdiny?

Zavírám knihu,  začnu snít,

pak v knize hrdiny chci být.

Po krušném dni plném starostí

po knize sáhnu s radostí.

Uklidní mě, zbaví stresu,

další den pak lépe snesu.

V zimě,  když venku mrzne,

zachumlaná v oblíbené dece,

s hrnkem, ve kterém mám čaj

s krásnou knihou trávím čas.

Ani v létě, když slunce svítí,

nenechávám knihy jen tak  býti.

S knihou trávím svůj čas ráda,

mám ji jako kamaráda.