Naše škola se zúčastnila semináře k zahájení připomínkových akcí k tomuto výročí. Ceníme si , že tato osobnost je patronem naší školy. Vedle erudovaných osobností  vystoupili na semináři i naši žáci /Ondřej Kraus, Renáta Jirovská, Tereza Smolíková/,  kteří byli za své příspěvky oceněni a pochváleni. 

Prokop Diviš

     Někdo, kdo nežije ve Znojmě či v Žamberku, by se mohl zeptat, kdo to je. Odpovědí na tuto otázku je více, tak například kněz, přírodovědec nebo vynálezce, ale mnohem těžší je odpovědět na to, jak máme tuto osobnost hodnotit v roce 2015, na který připadá 250. výročí smrti tohoto velikána. Dá se vůbec člověk zhodnotit tak, abychom se drželi faktů a nesklouzli ke chvalozpěvům nebo naopak k destruktivní kritice? A je jeho odkaz připomínán dostatečně?

     Myslím si, že jakožto člověk z chudé rodiny by se asi nestal tak známým, pokud by se mu nedostalo takové příležitosti, jakou představovalo studium na jezuitském gymnáziu ve Znojmě, zde spatřuji jakýsi pomyslný bod v jeho životě, který mu dal šanci vyšplhat po společenském žebříčku o něco výše a umožnil mu rozvíjet jeho ducha. Vše ostatní, tj. vysvěcení na kněze, studium teologie a filozofie, postup v hierarchii Louckého kláštera, správa fary v Příměticích, se odvíjí postupně právě od doby, co dostudoval gymnázium. A právě kombinace jeho ducha, vzdělání a energičnosti vržená ku prospěchu místním obyvatelům a vědy vedla k zanechání tak patrného odkazu, jež vzbuzuje obdiv ještě dnes. Když si ovšem představím, o co vše by byly Přímětice a potažmo celé Znojmo ochuzeny, kdyby prostě zůstal v Žamberku a věnoval se práci svých předků, uvědomím si, jak patrná byla a je jeho stopa tady, počínaje hydrotechnickými pracemi, přes konstrukci unikátního hudebního skříňového nástroje, a pak samozřejmě experimenty s elektřinou, ty souvisejí s výstavbou známého bleskosvodu a vrcholí elektroléčbou.

    Hodnotím-li Prokopa Diviše, nedocházím k jinému závěru, než-li takovému, že se zapsal do dějin pouze kladně, díky svým činům, kterých byl  schopen pouze energický a osvícený muž. Dále se domnívám, že jsme se zachovali k jeho osobě vcelku hezky. Mám zde na mysli především existenci Památníku Prokopa Diviše, pamětní desku na přímětické faře, busty Prokopa Diviše na Divišově náměstí, dále také třeba stálou expozici o jeho osobě, jež je umístěna v ZŠ Prokopa Diviše. Všechny tyto věci vnímám jako dostatečné vyjádření úcty osobě Prokopa Diviše, jelikož je také spousta osobností české nebo světové historie, které jsou naprosto opomíjeny a ničemu podobnému se jim nedostává.