Exkurze 8.A do magické Prahy s návštěvou Národního divadla a zhlédnutím představení Kytice
Ve středu 23. října, brzy ráno, jsme se celá naše třída s paní učitelkou Petrou Svobodovou a paní učitelkou Jarmilou Kravcovou vydali autobusem na výlet do Prahy. Naše první zastávka byla ve Strahovské knihovně. Nachází se tam kolem 200 000 svazků knih, z toho přes 3000 rukopisů a 1500 prvotisků. Nahlédli jsme do dvou sálů. Filozofický sál je hlavní sál historické knihovny, sahá přes 2 patra budovy, byl postaven v 18. století a stavěl se dva roky. Druhý Teologický sál je nejstarší částí dnešní knihovny, vznikl v 17. století a stavěl se kolem tří let. Do těchto prostor jsme pouze nahlédli, jelikož knihy jsou velmi staré a ničí se, pokud je návštěvníků příliš velký počet.
Další naší zástávkou byl Kapucínský klášter, kde jsme byli jednu noc ubytováni. Jedná se o nejstarší kapucínský klášter v Čechách, byl založen již v roce 1600. Během druhé světové války zde měli nacisté zřízenu věznici. Krátce po válce se sem kapucínští mniši opět navrátili, ale počátkem 50. let byli násilně komunisty vystěhováni. Poté zde sídlila československá kontrarozvědka. Od počátku 90. let 20. století klášter opět slouží svému původnímu účelu. Označení kapucíni vzniklo z původně posměšné přezdívky, která reagovala na výrazně dlouhou a špičatou kapuci na řeholním hábitu, která je odlišuje.
Z kláštera jsme zamířili na Pražský hrad. Pražský hrad je nejvýznamnější český hrad stojící na skalnatém ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy, na vrchu Opyš. Od 9. století býval sídlem českých knížat, později králů a od roku 1918 je sídlem prezidenta republiky. Velmi mě zajujalo schodiště nacházející se u vstupu po levé straně. Vystavěl ho Josip Plečnik a zajímavostí je zvuk, který vznikne, pokud člověk hovoří.
V areálu Pražského hradu jsme také navštívili Katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha a Panny Marie. Jižní věž katedrály je vysoká 96,6 m a tím se stává třetí nejvyšší kostelní věží v Česku. Původní kostel založil sv. Václav. K dostavbě došlo až po pěti stech letech. Stavba byla slavnostně dokončena roku 1929. V katedrále jsem nebyla poprvé, ale vždy mě uchvátí krása a majestátnost stavby.
Poté jsme zamířili do Valdštejnského paláce, kde se sídlí Parlament ČR a Senát. Naprosto mě nadchl prostor Valdštejnské zahrady, kde jsme potkli i páva.
Pěšky jsme pokračovali na Kampu, která se nachází na Malé Straně u řeky Vltavy. Cestou jsme míjeli spoustu kaváren, hospůdek a pěkných obchodů. Krásné místo na procházky kolem řeky. Bydlel zde herec, spisovatel, Jan Werich, našli jsme vilu, ve které žil . U Sovových mlýnů, které se jmenují podle renesančního mlynáře Václava Sovy z Liboslavě, jsme se vyřádili na bronzových sochách obřích mimin.
Do Národního divadla jsme dorazili o půl třetí odpoledne, abychom stihli povídání o autoru Kytice, Karlu Jaromírovi Erbenovi, a dozvěděli se podrobnosti o samotném díle Kytice. Po 15,00 hodině začalo představení Kytice. V činohře byly představeny populární balady z Kytice, např. Polednice, Svatební košile, Zlatý kolovrat a samozřejmě Vodník. Zhlédli jsme i moji oblíbenou baladu Štědrý večer. Představení se mi oproti četbě velmi líbilo. Nepřišlo mi až tak tragické, jako samotná kniha. V Národním divadle jsem velmi ocenila výzdobu interiérů, moc se mi líbil výhled ze střechy ND. Ve foyeru na prvním balkóně se nacházejí malby Mikoláše Alše a Františka Ženíška. V prostorách divadla jsou busty osobností, které se zasloužily o divadlo. Nejvíce jsme ale obdivovali tři nástropní malby. Jedna zobrazuje zlatý věk, druhá úpadek a třetí znovuvzkříšení.
Cestou na Václavské náměstí jsem šli po Národní třídě, kde je pomník ve tvaru rukou. Pomník je zde, aby připomínal Sametovou revoluci 17/11/1989, kdy lid svrhl komunistickou vládu a v naší zemi nastoupila doba demokracie.
Na Václavském náměstí jsme měli rozchod, který jsem ocenila a zamířila do McDonald, později jsem zjistila, že to byl 1. McDonald v České republice. Na horní části náměstí je socha svatého Václava na koni, podle kterého se jmenuje toto náměstí.
Opět již společně jsme zamířili k Stavovskému divadlu, kde jsme se nadšeně každý vyfotili se sochou ducha Stavovského divadla.
Cestou na Staroměstské náměstí jsme minuli Karolinum a na samotném náměstí pak již se spoustou turistů sledovali Orloj. Dominantou náměstí je právě Orloj, nacházející se v budově Staroměstské radnice, kde se vdávala moje babička s dědou. Za zmínku stojí i budova Týnského chrámu a Chrám svatého Mikuláše. Uprostřed náměstí stojí pomník mistra Jana Husa. Náměstí se mi líbilo více v noci, kdy bylo krásně osvětlené. Potkali jsme zde bývalého prezidenta, Václava Klause.
Prošli jsme areálem Klementina a už jsme stanuli u Mostecké věže, kde nám paní učitelka povyprávěla o Juditině mostu a stavbě Kamenného, dnes nádherného Karlova mostu, jež zdobí třicet soch. Kochali jsme se výhledy na osvětlené Hradčany, Rudolfinum i Národní divadlo. Sešli jsme k Čertovce, která odděluje Kampu od ostatních částí Malé Strany. Prošli jsme Maltézským náměstím a z Malostranského náměstí – centra Malé Strany, kde dřív stávala šibenice a pranýř, jsme se nechali vyvézt noční tramvají k Hradu. Procházeli jsme se téměř sami setmělým areálem, což bylo podmanivé. Vyvrcholením však byla magická Zlatá ulička. Přes Hradčanské náměstí jsme se vraceli zpět na ubytování ke Kapucínům úplně unaveni a plni zážitků.
Ráno po snídani, kterou jsme si každý připravili podle chuti, jsme pokračovali v neuvěřitelné prohlídce Prahy. I druhý den jsme si ještě stihli prohlédnout Pražský hrad, od kterého jsme se vydali do Nerudovy ulice, kde jsem byla nadšena z pojmenování domů, např. dům U Dvou slunců, zde žil v 19. stolení Jan Neruda. Všechny domy v této ulici jsou pojmenovány podle domovního znamení, které je umístěné nad portálem vchodu.
V Národním technickém muzeu jsme měli objednaný program Hračka. Zaujalo mě auto, ve kterém jezdil náš pan prezident, T.G. Masaryk.
Další zastávkou byl Vyšehrad, který patří mezi nejznámější a nejkrásnější místa Prahy. Je to místo, které je spojeno s bájnou kněžnou Libuší a věrným koněm Šemíkem, který strašným skokem zachránil svého pána Horymíra. Toto a další sousoší od významného sochaře J.V. Myslbeka, jsme mohli obdivovat právě na Vyšehradě. Pobavila mě historka Čertův sloup. Podle níž sloup na Vyšehrad přinesl čert z Říma. Daleko později než Libuše věštila slávu Praze zde byl vystaěn Chrám svatého Petra a Pavla, který jsme také navštívili. Součástí vyšehradského hřbitova je i hrobka Slavín, společné místo posledního odpočinku vynikajících českých osobností.
Z Vyšehradu jsme sešli z kopce, svezli se opět tramvají na Staroměstské náměstí, kde jsme stihli obíjení Staroměstského orloje. Seznámili jsme se s historií Ungeltu a Celetnou ulicí, kolem Prašné brány jsme doputovali až k Obecnímu domu, kde jsme absolvovali úchvatnou komentovanou prohlídku Smetanovy síně, Cukrárny, Grégrova sálu, Orientálního salónku a nejkrásnějšího, zdobeného freskami od A. Muchy, Primátorského salónu. Slouží především k reprezentačním účelům, např. zde bývají státnické obědy a večeře. Nejen mne zaujaly ceny jídel ve Francouzské restauraci. Polévka zde stojí až 800,-Kč, šneci pouze 250,- Kč.
Závěrečným zpestřením návštěvy Prahy byla obchůzka nákupního domu Palladium.
Z Prahy jsme odjížděli obohaceni o spousty zážitků, mnoha nachozených kilometrů a jednoho nového svetříku v batohu. Výlet se mi moc líbil, ráda si ho v klidnějším tempu zopakuji s rodiči a tato ,,zpráva o exkurzi“ mi poslouží jako výborný itinerář pro příští návštěvu, kde budu třeba já průvodce svým rodičům a mladší sestře. Děkuji Vám paní učitelko, že jste s námi tento výlet podnikla a snad budou i další...:-)
Emily Holečková, 8.A
