Ten, kdo je schopen kontrolovat a poznávat vlastní chyby, získává větší míru nezávislosti a jistoty. (M. Montessori)

Práce a činnost dítěte není hodnocena ve smyslu porovnávání s ostatními dětmi, sestavování žebříčku výkonů nebo práce s jakoukoli hodnotící škálou – takové hodnocení se neslučuje s principy pedagogického systému Montessori.

Způsob hodnocení navazuje na práci dítěte z vnitřní motivace, pomáhá k dovednosti vlastního sebehodnocení, umožňuje dítěti být úspěšné a  zapojit se do každé práce. Vychází už ze samotného přístupu dospělého (rodiče, učitele…) k dítěti =>  laskavý, partnerský přístup, který vytváří prostor k tomu, aby dítě :

- poznávalo své přednosti a nedostatky, možnosti a hranice
- dokázalo odhadnout své síly a schopnosti
- uvědomovalo si, co je mu příjemné – co nepříjemné a jak to dát ostatním vhodně najevo
- učilo se plánovat další cesty k sebezdokonalování
- mohlo volit takové způsoby učení, o kterých ví, že jsou pro něj účinné a spolehlivé

 

Dítě se učí pro uspokojování svých vlastních potřeb z objevování nového a je vedeno k vlastnímu hodnocení své práce. Místo nabídky odměny a pochvaly jsou děti vedeny k porovnání své práce s danými kritérii, učí se hledat svou chybu a cestu k její nápravě.

 

S oceněním učitel zachází přiměřeně – takovým způsobem, aby se dítě nestalo závislé na pochvale, na odměně, na jedničce; aby nedělalo práci pro uspokojování představ dospělého, aby nepodléhalo strachu z chyby a pocitu méněcennosti. Ocenění pedagog využívá diferencovaně u nových a nejistých dětí k navození pocitu jistoty a bezpečí.

Chyba má být ukazatelem toho, co je třeba procvičit, zopakovat; ukazuje dětem, že dělat chyby je přirozený a běžný jev v procesu učení a řešení problémů. Chyba je pro dítě zdrojem impulzů k vlastnímu zdokonalování, pro učitele ukazatelem další vzdělávací cesty dítěte. Pomáhá dětem naučit se vyhodnocovat svou vlastní činnost.

Důležité je vést dítě k uvědomění, zda dělá práci tak, jak opravdu nejlépe dovede.